Klub 231

Pražské jaro 1968 - Klub 231

Obsahem těchto stránek je seminární práce o Klubu 231 (K 231), organizaci sdružující bývalé politické vězně vzniklé během pražského jara 1968, napsaná v roce 1999 na FF UK.

Úvod

Klub bývalých politických vězňů K 231, který působil během krátkého období pražského jara 1968, se stal v pojetí komunistické propagandy jednou z hlavních „kontrarevolučních“ a „protistátních“ organizací, jejichž cílem byla likvidace socialistického systému. Klub K 231 byl spolu s Klubem angažovaných nestraníků (KAN) nebo se zárodkem obnovené sociální demokracie zmiňován v každé „analýze“ o krizovém vývoji v roce 1968.

Přitom kritické zhodnocení pramenů nám prokáže, že klub během krátkého období své činnosti nevyvíjel příliš velkou „protistátní“ aktivitu a jeho hlavním cílem bylo skutečně co nejrychleji provést rehabilitace bývalých politických vězňů. Před oficiálním schválením stanov klub ani žádnou větší aktivitu vyvíjet nemohl. Navíc čelní představitelé klubu si byli vědomi, že každé jejich opoziční vystoupení by okamžitě propagandisticky využily konzervativní síly v KSČ. Čeho se ale komunistický aparát obával, byl potenciál klubu, do kterého se během krátké doby přihlásily desetitisíce lidí. Klub se tak teoreticky mohl stát spolu s dalšími nezávislými organizacemi vzniklými během pražského jara 1968 zárodkem formující se opozice, který mohl vyústit až ve vytvoření skutečné opoziční strany.

Proto se proti klubu v létě 1968 rozjela na stránkách stranického tisku ostrá kampaň, na klub také zaměřily svou pozornost některé složky StB. Po okupaci Československa a nástupu normalizace se K 231 stal jednou ze součástí normalizační propagandy. Právě tuto kampaň, kterou proti K 231 vedly stranické a státní orgány, jsem si si vybral jako téma své práce.

V I. kapitole je stručně nastíněn vznik K 231 a jeho programové cíle, jak je klub zveřejnil ve svých stanovách a dalších dokumentech a úvodní fáze jednání s ministerstvem vnitra, kdy se zdálo, že stanovy klubu budou bez větších potíží schváleny.

Ve II. kapitole jsem se snažil analyzovat příčiny obratu v postoji KSČ ke klubu v květnu 1968, který vyplýval z tlaku domácích konzervativců posílených zejména postojem Moskvy.

Ve III. kapitole je popsán průběh tiskové polemiky v květnu až červenci 1968, kdy se na obranu K 231 proti útokům Rudého práva postavila většina svobodného tisku.

Ve IV. kapitole je zachycena situace K 231 po schválení rehabilitačního zákona v červnu 1968, kdy sice utichla kampaň na stránkách domácího tisku, ale sílil zahraniční tlak. KSČ si uvědomila, že kvůli vyjednávání s Moskvou bude lepší se s K 231 dohodnout na přesném vymezení jeho činnosti. V červenci 1968 tak skutečně došlo k určité dohodě mezi oběma stranami a K 231 částečně omezil svoji činnost.

V. kapitola potom popisuje zánik klubu, což byla jedna ze sovětských podmínek po okupaci ČSSR, a vyšetřování prováděné Státní bezpečností, která mohla opět plně rozvinout svoji činnost.

V poslední VI. kapitole je potom stručně poukázáno na využití tendenčních zpráv Státní bezpečnosti v normalizační propagandě. Tyto zprávy byly v rámci kampaně téměř doslova citovány ve stranickém tisku. K 231 se stal součástí komunistické mytologie a byl uveden i v proslulém Poučení z krizového vývoje z prosince 1970.

© 1999 Vojtěch Šír
sir.vojtechseznam.cz


Druhá světová válka
World War 2 Color Photo