Klub 231

IV. Pokus o dohodu mezi K 231 a KSČ

Po utichnutí kampaně se pozornost K 231 zaměřila hlavně na zdárné provedení rehabilitací. Zákon o soudních rehabilitacích č. 82/1968 Sb. schválilo Národní shromáždění 26. června 1968. Nesplňoval sice původní představu K 231 o zrušení všech rozsudků ze zákona, ale „v zásadě“ byl klub se zákonem spokojen.1) Rehabilitace měly provádět speciální útvary národních výborů a ministerstev a K 231 se na jejich činnosti chtěl podílet. To ale nebylo jednoduché, řada představitelů KSČ se domnívala, že po schválení rehabilitačního zákona K 231 úplně zanikne. Už během rozpravy k zákonu v parlamentu vyjádřil např. poslanec Bubník názor, že

do rehabilitačního řízení by neměli mluvit členové K 231, z nichž někteří se provinili právě proti zákonu na ochranu republiky, který si dali do názvu.2)

Podle Josefa Smrkovského K 231 po přijetí zákona „pokud myslel vážně co hlásal,... ztrácí své opodstatnění.3) Stejný názor vyjádřil i předseda ÚV Národní fronty František Kriegel.4)

Pozici K 231 komplikovaly stále neschválené stanovy. 18. června 1968 zástupci K 231 znovu jednali na ministerstvu vnitra, které ve stanovách požadovalo upřesnit klauzuli o členství v K 231 a vyjádřit v nich také dočasnost organizace. Znovu také zástupce klubu upozornilo, že až do schválení stanov nesmí vyvíjet žádnou veřejnou činnost.5) Vedení K 231 všechny požadavky ministerstva vnitra splnilo a 26. června 1968 znovu požádalo o co nejrychlejší schválení stanov.6) K 231 navíc požádalo i o přijetí do Národní fronty a vyzvalo všechny organizace sdružené v NF k podpoře tohoto úsilí.7)

Činnost K 231 byla také sledována Státní bezpečností, 16. července 1968 projednávalo předsednictvo ÚV KSČ zprávu kontrarozvědky o státobezpečnostní situaci.8) Zprávu původci předsednictvu předložili bez vědomí ministra vnitra Pavla. Část zprávy se týkala i činnosti K 231. Někteří činitelé K 231 prý ze současného politického vývoje usuzují, že po schválení rehabililtačního zákona bude klub zrušen a proto nabádají ke vstupu do ČSS nebo ČSL, v nichž by mohli legálně pokračovat v činnosti zaměřené na diskreditaci KSČ. Činnost K 231 prý „z pozadí ovlivňuje“ předúnorový ministr spravedlnosti Prokop Drtina. Zpráva dále informovala o stycích některých členů K 231 se západními emigranty a Svobodnou Evropou.

5. července PÚV K 231 rozeslal jednotlivým okresním pobočkám informační oběžník o současné situaci klubu.9) V oběžníku se hovoří o tom, že před sjezdem KSČ plánovaným na 9. září 1968 zřejmě nedojde k schválení stanov. PÚV K 231 ale přesto nepovažuje za správné položit otázku uznání klubu nějakými radikálními požadavky, protože „je nanejvýš pravděpodobné, že tento krok by byl zneužit konzervativními živly ve straně.“ Vedení klubu dále okresní pobočky vyzývá k pečlivé kontrole přihlášek členů, podkladem k přijetí může být pouze písemný doklad o charakteru odsouzení. Tím chtěl K 231 předejít případným dalším útokům tisku. Na články v novinách měli členové K 231 odpovídat jako jednotlivci a zároveň měli zahájit vysvětlovací akci, která by veřejnost seznámila s poměry v bezpečnosti a justici v padesátých letech.

Jako příklad se doporučovalo např. citování teoretických vývodů a soudních řečí Vyšinského a Urválka nebo citace z publikace „Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s R. Slánským“. Těžiště této vysvětlovací akce se mělo přenést mimo Prahu, jejími prostředky měly být články v místních novinách a veřejné schůze v závodech a obcích. Důraz byl kladen zejména na naprosto čistou minulost na veřejnosti vystupujících představitelů K 231 - hlavně „žádné sporné případy, souběhové případy politických a hospodářských deliktů apod.!“ Právě tyto případy se totiž v červnu staly hlavním terčem kampaně Rudého práva.

PÚV K 231 řešil i případ tajemníka OV K 231 v Českých Budějovicích Jaroslava Šroma, kterého Rudé právo 3. června 1968 označilo za právem odsouzeného šmelináře. Vedení klubu 15. srpna 1968 vyzvalo Šroma, aby

zvážil únosnost svého postavení v K 231 v případě, že činy pro než jsi byl odsouzen nejsou výhradně politické povahy. Uškodil bys velmi Klubu i sobě.10)

Šrom skutečně 16. srpna 1968 na svou funkci rezignoval.11)

K 231 se už od počátku své činnosti snažil vyvarovat případným útokům, i když samozřejmě nemohl přímo přezkoumávat minulost všech svých členů. Např. OV K 231 v Ústí nad Labem odmítl přihlášku občana NSR, protože podle stanov členem mohl být pouze čs. státní příslušník.12) K 231 odmítal také členství lidí, kteří působili ve Vlajce.13) Stejně tak nebyli přijímáni lidé odsouzení v letech 1945-1948, ani lidé odsouzení podle zákona č. 247/48 do Táborů nucených prací (TNP).

Ani tato snaha ale K 231 nepomohla. V československém tisku sice kampaň proti K 231 od poloviny června utichla, ale stupňoval se tlak ze zahraničí. K vyostření situace došlo po zveřejnění manifestu 2000 slov 27. června 1968. 4. července politbyro ÚV KSSS odeslalo předsednictvu ÚV KSČ velmi kritický dopis k současné situaci v Československu. V dopise se hovořilo i o „různých klubech“, které se „aktivně vyžívají v podvratných cílech“.14) Podobné dopisy, jako přes kopírák, dostalo předsednictvo ÚV KSČ i od ostatních bratrských stran. Brežněv zároveň vyzval Dubčeka ke společné schůzce „šestky“, ten to ale odmítl a navrhl pouze dvoustranné schůzky. „Pětka“ se proto sešla samostatně 14.-15. července 1968 ve Varšavě. Jako jeden z příznaků kontrarevoluce v Československu zde Brežněv označil i „rozvratnou činnost“ Klubu 231.15) Na schůzce byl zformulován známý varšavský dopis, ve kterém sice nebyl K 231 konkrétně zmíněn, ale představitelé klubu dovedli číst mezi řádky v té části dopisu, ve které byly politické organizace a kluby označeny za „štáby reakčních sil“.16)

V napjaté atmosféře zformulovalo PÚV K 231 dopis Alexanderu Dubčekovi, ve kterém ho ujistilo svou plnou podporou postupu předsednictva ÚV KSČ při řešení otázky naší státní suverenity. V dopise dále stálo:

Jsme si vědomi, že na základě nesprávných a často i úmyslně pokřivených dezinformací jsme považováni za nositele protisocialistických tendencí, a že, ač nejmenováni, v této se skutečností a pravdou nic nemající úloze vystupujeme i v dopise pěti spřátelených komunistických stran předsednictvu ÚV KSČ, a že naše otevřená podpora by mohla být některými našimi zahraničními spojenci a domácími odpůrci vykládána jako neupřímná a mohla by být zneužita ke stížení Vaší pozice. Proto své ujištění důvěry a vyjádření podpory nezveřejňujeme, ale píšeme přímo Vám, ačkoliv si uvědomujeme, že naše zdánlivé mlčení může býti našimi i Vašimi nepřáteli použito proti nám.17)

Protože sílily i útoky v zahraničním socialistickém tisku, rozhodl se K 231 svolat na 25. července 1968 tiskovou konferenci pro zahraniční novináře. Osobně byli pozváni zástupci všech socialistických tiskových agentur.18) Jak vzpomínal Jaroslav Brodský konference probíhala ve velmi přátelském duchu, v příštích dnech ale stejně „všichni napsali články, že jsme gauneři, kteří ohrožují východní Evropu jako mor.19)

Vzhledem k situaci a zahraničnímu tlaku se vedení KSČ rozhodlo přistoupit na určitou dohodu s K 231, která by přesně vymezila jeho činnost. Představitelé klubu se v průběhu července několikrát sešli s vládními a stranickými představiteli. 10. července jednal Brodský a Paleček s Josefem Smrkovským.20) 17. července se sešel Brodský s Františkem Krigelem, který nevznesl námitky proti vstupu K 231 do Národní fronty.21) Zásadní jednání potom proběhlo 25. července 1968, kdy došlo k dohodě se zástupci vlády.22) Speciální útvary pro rehabilitace utvořené u národních výborů a ministerstev se měly tvořit po dohodě s K 231 a klub měl omezit svoji činnost zejména na sociální oblast a dokumentaci.23) Podle představ vlády měl klub v podstatě přestat existovat v dosavadní formě a stát se „sociálně podpůrnou organizací“.24) František Kriegel a Zdeněk Mlynář o dohodě informovali předsednictvo ÚV KSČ a navrhli i konkrétní postup ustavení rehabilitačních útvarů. Celkovým výsledkem dohody mělo být „stažení žádosti K 231 jako celostátní organizace a jasně vyjádřený závazek o formách a cílech další práce dosavadních členů této organizace.25) Celkově tedy došlo k jakémusi modu vivendi mezi K 231 a KSČ, přičemž K 231 projevil dobrou vůli a do značné míry omezil svoji činnost.

Při československo-sovětském jednání v Čierné nad Tisou 29. července 1968 Brežněv opět nastolil i otázku K 231. Klub charakterizoval jako

otevřeně kontrarevoluční organizaci....Chtěli bychom upozornit, že v čele tohoto klubu jsou takoví lidé jako bývalý fašista Brodský, bývalý buržoazní generál Paleček, dále Rambousek a Čech a další, kteří byli svého času odsouzeni jako agenti americké rozvědky za špionáž.26)

Tato charakteristika je jak vystřižená ze „svodky“ předložené květnovému plénu ÚV KSČ, která byla samozřejmě předána i do sovětských rukou. Na tuto kritiku Dubček Brežněvovi odpověděl:

Politickým tlakom podarilo sa paralizovať extrémnu politickú činnosť organizácie K 231, ktorá po prevedení rehabilitácie prakticky zaniká.

Tuto větu si sovětští soudruzi vyžádali ještě jednou zopakovat.27) Dubček zde vycházel z předchozích dohod vlády a K 231. Brežněv si jednání v Čierné vyložil jako slib okamžitého zákazu K 231 a dalších organizací, jak o tom informoval i představitele „pětky“ 18. srpna v Moskvě, kde byly dohodnuty podrobnosti intervence.28) Splnění slibu „zmaření činnosti různých klubů“ požadoval i dopis politbyra ÚV KSSS předsednictvu ÚV KSČ ze 17. srpna 1968.29)

Na schůzi předsednictva ÚV KSČ 20. srpna 1968 chtěla prointervenční skupina předložit k projednávání tendenční „Zprávu o současné politické situaci ČSSR a podmínkách činnosti KSČ“, kterou v srpnu vypracoval útvar svodných informací, plánu a řízení.30) Tato zpráva měla být základem pro schválení „návrhu postupu předsednictva ÚV KSČ k vnitropolitické situaci“, který se měl stát podkladem pro převrat v předsednictvu a pro intervenci. „Neevidovaná politická organizace“ K 231 se podle zprávy po zveřejnění profilů některých jejích předních činitelů v některých oblastech rozkládá. Mezi členy došlo k určité diferenciaci, hlavním cílem je nyní proniknout do rehabilitačních komisí. Podle zprávy přesto

K 231 zůstává potenciální politickou silou... činnost K 231 se orientuje hlavně na přípravu a ovlivňování voleb. Jsou hesla: Nevolit komunisty, navrhovat vlastní poslance, usilovat o získání vedoucích míst ve státní správě, ... kompromitovat KSČ jejími vlastními prostředky za přispění samotných komunistů.

Jak se svoji pozici hodnotili několik dní před invazí sami představitelé K 231? Vilém Hejl z informační komise klubu poskytl 15. srpna 1968 rozhovor Svobodnému slovu.31) K 231 v té době už déle než měsíc zmizel ze stránek tisku, proto se Svobodné slovo ptalo, zda klub vůbec ještě existuje. Hejl v rozhovoru čtenáře informoval o dohodě uzavřené s vládou o praktickém provádění rehabilitací, kterou K 231 nepokládá za ústupek. Činnost klubu se soustředí zejména na sociální a dokumentační činnost.

Předseda Karel Nigrín informoval 13. srpna 1968 dopisem o situaci klubu kanadské a americké krajany. V něm uvedl, že po počátečním bouřlivém rozmachu v dubnu, kdy se do K 231 přihlásilo přes 40 tisíc členů, nyní nastává intenzivní organizační práce. V dopise dále poukázal na kampaň přívrženců starého režimu, která se proti klubu začala šířit od konce května. Jak si postěžoval,

je zajímavé, že ačkoliv jsem mohl mluvit do osmi zahraničních televizí, československá televize nám v tom naprosto brání ... Na Slovensku se výslovně proti nám postavil nám. min. předs. Husák, kdysi zodpovědný za aktivitu tzv. státních soudů, kvůli níž nyní vyšel rehabilitační zákon. Útoky proti nám vedli především lidé, kteří se báli našich dokumentů.

O jednání s vládou uvedl:

Protože vlivem přívrženců starého režimu byl zmíněn K 231 i v tzv. varšavském dopise a strana i vláda chtěla míti jasno pro jednání s Moskvou, došlo k určitému nezávaznému jednání, které dosud není skončeno a jež má zaměřiti činnost klubu především na otázky rehabilitace. Je samozřejmé, že nepřijmu žádné řešení, které by ohrozilo nezávislost klubu. ... Věříme v tomto směru rozhodujícím činitelům ČSSR a věříme zároveň, že nás nechtějí oklamat. Chceme zachovat demokratickou strukturu klubu a pomáhat jeho členům. V těchto ohledech postavení klubu v národě a státě jest synonymem naší demokracie, demokratického socialismu a svobody.32)

Z vyjádření Hejla i Nigrína vyplývá, že po dohodě s vládou došlo k určité konsolidaci v činnosti K 231. Klub v každém případě počítal se svou další existencí a hodlal se podílet na zdárném průběhu rehabilitací.

© 1999 Vojtěch Šír
sir.vojtechseznam.cz


Druhá světová válka
World War 2 Color Photo