VI. K 231 v normalizační propagandě
V květnu 1969 se po dubnových změnách vedení KSČ konečně podařilo splnit i další bod moskevského protokolu - naprosté podřízení tisku podle stranických direktiv. V polovině května 1969 byla zrušena registrace časopisům Reportér a Listy, což byly poslední alespoň částečně svobodně píšící tiskoviny v Československu. Otevřel se tak prostor k neomezenému působení komunistické propagandy. Zrušení registrace Reportéra a Listů také hned přivítalo Rudé právo ve svém komentáři „Muselo k tomu dojít?“. Jak Rudé právo připomnělo, tyto tiskoviny se „ujímaly pochybných hnutí KAN a K 231.“1)
Na stránkách stranického tisku - Tribuny a Rudého práva - se rozjela velká propagandistická kampaň o nebezpečích, které republice hrozily během roku 1968. Jedním z cílů kampaně byl samozřejmě i Klub 231. V „týdeníku pro řízení stranické práce“ Tribuně, který vedl bývalý šéfredaktor Rudého práva Oldřich Švestka, vyšel už 22. ledna 1969 celostránkový článek s jednoduchým názvem „K 231“, který byl velmi umně zfabrikován z vytržených citací a výroků z materiálů a zápisů schůzí klubu. Článek zjevně inspirovaný materiály StB byl sepsán se znalostí řady dokumentů klubu, které získala státní bezpečnost při vyšetřování jeho činnosti. Cílem klubu byla podle Tribuny „likvidace socialistického zřízení v ČSSR a zbavení KSČ její vedoucí úlohy ve státě“. V článku byla dále využita i již zmiňovaná zpráva kontrarozvědky z 16. července 1968, která informovala o stycích některých členů klubu se západní emigrací. V článku se hovořilo i o činnosti „exponentů“ klubu po srpnu 1968, opět se jedná o přímé citace ze zprávy StB z 20. listopadu 1968.2)
K tématu K 231 se Tribuna vrátila 12. března 1969 článkem „Ještě o K 231“. Znovu se jednalo o soubor vytržených citací, tentokrát z ustavující schůze okresního výboru K 231 v Plzni, která se konala za účasti tajemníka klubu Jaroslava Brodského.3) 10. září 1969 potom v Tribuně v článku pod názvem „Kdo to mluvil jménem K 231?“ vyšel soupis vedoucích funkcionářů i s kádrovým profilem, zjevně vycházející ze zpráv StB.4)
Na tyto útoky stranického tisku nemohli samozřejmě bývalí členové klubu už nijak reagovat, pouze v časopise Listy 13. února 1969 vyšla krátká reakce na články Tribuny pod názvem „Oznámení prokuratuře“, kde se autorka dotazuje, zda redakce Tribuny těmito články o K 231 neporušila zákon.5)
Od poloviny dubna roku 1969 začaly rozsáhlé materiály o roce 1968 s jasným rukopisem Státní bezpečnosti vycházet i v Rudém právu. Sérii zahájil článek „Cíle a taktika pravice“ 23. dubna 1969.6) 28., 29. a 30. května 1969 to byla dále „analýza“ Bezpečnost a polednový vývoj od PhDr. Vlastislava Kroupy, který kritizoval bývalé stranické vedení, že nechalo působit antisocialistické síly i přesto, že od poloviny května mělo k dispozici materiál o protistátní činnosti K 231.7)
Velká kampaň se na stránkách Rudého práva rozběhla především v červenci a srpnu v souvislosti s blížícím se prvním výročím okupace Československa. 2. července 1969 uveřejnilo Rudé právo na čtyřech stranách část rozboru, který vypracoval útvar svodných informací, plánování a řízení ÚV KSČ v srpnu 1968, ve kterém se hovořilo i o činnosti K 231.8) Uveřejněny byly i výňatky ze dvou zpráv kontrarozvědky o státobezpečnostní situaci z května a července 1968 a pod názvem „Hlas, který nebyl vyslyšen“ byl publikován výtah ze stenografického záznamu z celostátní porady okresních a krajských funkcionářů KSČ v květnu 1968, kde se ostře hovořilo o činnosti K 231.9) V srpnu potom pokračovalo vydávání seriálu o jednotlivých organizacích činných v roce 1968, součástí série byl 15. srpna celostránkový článek „Síť K 231 a její úloha“, který zřetelně vychází z materiálů StB. Cituje se zde např. dopis údajné členky K 231 v Přerově, ve kterém upozorňuje na seznamy členů KSČ určených k likvidaci. Tento anonymní dopis byl zmíněn už ve zprávě StB z 25. září 1968.10)
Všechny uvedené články Tribuny a Rudého práva o událostech v roce 1968 byly v roce 1971 vydány knižně v souboru pod názvem „Fakta nelze zamlčet - svědectví lidí a dokumentů“.11)
20. srpna 1969 vyšel v Rudém právu v rámci dělostřelecké přípravy před 1. výročím Srpna projev Gustava Husáka, ve kterém charakterizoval s arogancí sobě vlastní vývoj během roku 1968. Zmínil se i o „jedné takové nehoráznosti“, čímž mínil Klub 231, ve kterém se podle něj organizovali „profesionální špioni a kriminální elementy“. Dokonce vystoupil s ničím nepodloženým tvrzením, že i jeho
„chtěli do tohoto spolku zaangažovat. Já jsem za deset let poznal tyto klubisty ... viděl jsem i toho, který vystupoval jménem klubu, fanatickou nenávist proti socialistickému zřízení, fanatickou nenávist proti komunismu ... čekali, kdy pro ně přijde chvíle, kdy budou řezat komunisty, věšet je a likvidovat toto zřízení.“12)
V „Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ“, které ÚV KSČ schválil 11. prosince 1970, byl K 231 charakterizován „krajně reakční síla“ v jejímž čele stáli přímí agenti západních rozvědek.13) Tedy stejná charakteristika jako v dva a půl roku starém informačním materiálu pro květnové plénum ÚV KSČ 1968. Stejně byl K 231 charakterizován i v režimních propagandistických brožurách, např. „Rok 1968 - Nechť mluví fakta“, která vyšla v roce 1970 ve stotisícovém nákladu nebo ve „studii“ Milana Matouše o formách ideologické diverze „Fronta bez příměří“ z roku 1974.14)
seznam.cz