Klub 231

I. Vznik a cíle Klubu 231

Vývoj po lednovém zasedání předsednictva ÚV KSČ, kdy v čele strany nahradil Antonína Novotného Alexander Dubček, otevřel prostor pro nástup liberalizace ve všech oblastech života. O slovo se začali hlásit i bývalí političtí vězni a perzekuovaní občané ze čtyřicátých a padesátých let. Jejich aktivitu povzbuzoval i fakt, že někteří nezákonně postižení nyní stáli dokonce ve vysokých stranických a vládních funkcích (Josef Smrkovský, Gustav Husák, Josef Pavel apod.). Otevřeně se začalo hovořit o nápravě „deformací“ padesátých let a o rehabilitaci poškozených občanů.

5. dubna 1968 byl přijat už od února připravovaný Akční program Komunistické strany Československa - první komplexní návrh reformy socialismu. V programu byl kriticky nastíněn vývoj od konce války. Za hlavní příčinu „deformací“ samozřejmě tehdy ještě nemohl být označen přímo komunistický systém, ale i slova o „sektářství, potlačování demokratických práv a svobod lidu, porušování zákonnosti, prvcích zvůle a zneužívání moci“ byla do té doby nemyslitelná.1)

Program jako závažný nedostatek uváděl i fakt, že dosud

nebyla do všech politických a občanských důsledků provedena ani rehabilitace lidi - komunistů i nekomunistů - kteří byli obětí nezákonností v minulých letech.

Program navrhoval, aby tyto rehabilitace byly řešeny zvláštním zákonem.2) To byl velký posun proti předchozí době, kdy sice existovalo několik stranických komisí pro rehabilitaci, ale ta se týkala pouze nezákonně odsouzených komunistů.

V uvolněné atmosféře počátku roku 1968 se začali scházet i sami političtí vězni. 27. března byl po několika předchozích konzultativních schůzkách založen přípravný výbor Klubu 231, který měl hájit zájmy bývalých politických vězňů a usilovat o jejich co nejrychlejší rehabilitaci. Název klubu byl odvozen od zákona č. 231/1948 Sb. na ochranu republiky, podle kterého byla většina politických vězňů souzena. Předsedou výboru se stal prof. Karel Nigrín, tajemníkem Jaroslav Brodský, členy byli dále Josef Čech, Ota Rambousek, Radovan Procházka, Václav Paleček, Zdeněk Mráz a další. Ještě týž den Brodský s Mrázem o založení klubu informovali sekretariát ÚV KSČ a navštívili i ministerstvo vnitra, kde proti založení klubu neměli námitek. Vyžádali si pouze brzké předložení stanov, které podléhají schvalovacímu zřízení. Poté o založení klubu informovali i ČTK a Československou televizi, kde jim bylo přislíbeno zveřejnění informace o ustavující schůzi. Ta byla plánována na neděli 31. března 1968 v 8 hodin ráno do velkého sálu kulturního domu na Slovanském ostrově.3)

O dva dny později 29. března se objevila i vůbec první novinová zmínka o K 231 v Rudém právu, které otisklo zprávu ČTK o ustavující schůzi organizace občanů postižených zneužitím právního řádu.4)

31. března se konalo ustavující shromáždění v kulurním domě na Slovanském ostrově. Účast byla obrovská (asi 2000-2500 lidí) a sál ani nemohl pojmout všechny účastníky. Přípravný ústřední výbor (PÚV) K 231 seznámil shromáždění se vznikem klubu a po pronesení několika projevů a přečtení pozdravných dopisů (např. od Eduarda Goldstückera nebo Prokopa Drtiny5)) byl přípravný výbor pověřen vyhotovením stanov a uspořádáním celostátního sjezdu organizace do června. Účastníci shromáždění byli vyzvání k zakládání poboček klubu v jednotlivých okresech. O tomto shromáždění informovaly veřejnost všechny hlavní deníky.6)

Aby klub mohl plně rozvinout svou činnost a připravit plánovaný celostátní sjezd, musely být nejprve ministerstvem vnitra schváleny jeho stanovy, čímž by získal statut dobrovolné organizace podle zákona č. 68/1961 Sb. Před schválením stanov byla veškerá činnost klubu pouze „prozatímní“. Předběžný návrh stanov byl ministerstvu předložen 9. dubna 1968.7) Ministerstvo vyjádřilo několik připomínek a 22. dubna 1968 vedení klubu podalo oficiální žádost o schválení stanov.8) Jak vyplývá z písemné informace ministra vnitra Josefa Pavla pro Alexandera Dubčeka, ministerstvo hodlalo po skončení předběžného řízení „zaujmout kladné stanovisko k žádosti podané představiteli K 231“.9)

Podle stanov vypracovaných přípravným výborem bylo posláním klubu

přispívat k uplatnění demokratických práv členů, a tím tedy i k posílení socialistického zřízení, a to tím, že sdružení bude pomáhat svým členům k dosažení úplné rehabilitace“.

Toto poslání mělo sdružení uskutečňovat informováním státních orgánů a veřejnosti o potřebách svých členů, spoluprací se státními orgány na přípravě opatření směřujících k nápravě křivd, sociální pomocí svým členům a pořádáním schůzí a přednášek. Členem K 231 se mohl stát každý občan Československa (v druhé verzi stanov už pouze Čech a Moravy) odsouzený podle zákona č. 50/1923 Sb., zákona č. 231/1948 Sb. nebo podle zákonů, které citované zákony nahradily, případně i rodinný příslušník takové osoby. Dále stanovy definovaly základní organizační strukturu sdružení, ústřední orgány, vznik a zánik sdružení. Až do ustavujícího sjezdu měl sdružení řídit přípravný výbor, který také ustanovoval přípravné výbory okresních odboček.10)

Jednání na ministerstvu vnitra probíhala velmi korektně a zdálo se, že stanovy budou snad brzy schváleny. Přípravný výbor začal počátkem dubna rozesílat informační materiály jednotlivým odbočkám, které se ustanovovaly v jednotlivých okresech. 8. dubna 1968 připravilo programové oddělení materiál o hlavních programových zásadách klubů, kde se pravilo, že klub je nepolitická organizace, která se chce aktivně podílet na vypracování zákona o rehabilitacích a dosáhnout plné občanské rovnoprávnosti svých členů. Zvláštním přínosem K 231 potom mělo být shromažďování dokumentačního materiálu o zneužívání a porušování zákonů. Z K 231 se měl stát „malý model demokracie v praxi“. V dokumentu se K 231 vyjadřoval i k některým obecným otázkám, jako např. vztah k socialismu, který je

dán tím, že socialismus je zakotven v ústavě a my jako občané republiky, zákon plně respektujeme. Vnitřní postoj je záležitostí každého z nás.11)

10. dubna 1968 byly připraveny dispozice k založení prozatímních okresních výborů klubu. V nich byl i podrobný „návod“ jak uspořádat první schůzi klubu. Průběh schůze měl být klidný a důstojný, účastníci měli dát pozor na provokatéry, v čele sálu mělo být heslo „Aby se to už nikdy neopakovalo...“. Připomínkou popravených měl být „černě potažený stůl s květinami a Palackého dějinami. Prázdné židle kolem.“ Na okresních schůzích mělo být zvoleno vedení prozatímního okresního výboru a zápis o schůzi měl být odeslán do pražského ústředí. Ustavujícím schůzím měla být také zajištěna co nejširší publicita.12)

Proces ustavování okresních poboček klubu se během dubna velmi rychle rozběhl. Podle vlastních odhadů klubu bylo podle zákona č. 231/1948 Sb. odsouzeno asi 128 tisíc lidí.13) Během dubna a května bylo ustaveno téměř sto poboček klubu, do nichž se přihlásilo téměř 40 tisíc členů.14) Přesnou statistiku členstva klub ale neměl, protože před schválením stanov ji ani vést nemohl.

Tento prudký rozmach a doslova erupce činnosti klubu a mnoha dalších občanských hnutí a organizací spolu necenzurovaným tiskem ovšem záhy vyvolal obavy nejen v konzervativní části komunistické strany, ale i mezi řadou tzv. „progresivistů“, kterým se zdálo, že vývoj se poněkud utrhl z řetězu.

© 1999 Vojtěch Šír
sir.vojtechseznam.cz


Druhá světová válka
World War 2 Color Photo