Klub 231

V. Zánik klubu po sovětské okupaci

Okupace Československa znamenala samozřejmě konec všem nadějím na další existenci K 231, což si představitelé klubu se svými bohatými zkušenostmi velmi dobře uvědomovali. Tajemník klubu Jaroslav Brodský ve svých vzpomínkách uvádí, že ještě v noci 21. srpna 1968 likvidoval dokumentaci v ústředí klubu.1) Zlikvidovány byly hlavně členské přihlášky. Brodský koncem srpna emigroval do Rakouska, stejně tak emigroval Ota Rambousek z dokumentační komise a někteří další činitelé klubu.

V Moskevském protokolu z 26. srpna 1968 se v bodě 4 hovořilo o

zastavení činnosti různých skupin a organizací, stojících na antisocialistických pozicích ... v nejbližších dnech budou učiněna příslušná efektivní opatření“.2)

To byla zřejmá narážka na organizace typu KAN nebo K 231. V bodu 12 se potom hovořilo o posouzení činnosti ministerstva vnitra a o opatření k „upevnění jeho vedení“.3)

Oba zmíněné body protokolu byly poměrně rychle splněny. Na plenárním zasedání ÚV KSČ dne 31. srpna byla zdůrazněna nutnost plnit závěry z moskevských jednání, mj. i „zabránit zákonnými prostředky činnosti politických organizací porušujících socialistické zásady“.4) Proreformní ministr vnitra Josef Pavel byl nahrazen Janem Pelnářem. Pavel se potom v následujícím roce stal terčem kritiky za svou „nečinnost“, která „ochromila Bezpečnost“ a umožnila fungování „kontrarevolučních organizací“.

Pod vedením nového ministra vnitra vydalo ministerstvo už 5. září 1968 rozhodnutí o zamítnutí stanov K 231 i KANu, o čemž stručně informovaly všechny hlavní listy.5) Zamítnutí bylo zdůvodněno tím, že po přijetí zákona o rehabilitaci jsou zájmy postižených zajištěny a činnost klubu by tak byla zbytečná. Klubu byla dána čtrnáctidenní lhůta na ukončení své činnosti. Ústřední přípravný výbor klubu hned 6. září rozeslal okresním přípravným výborům oběžník s instrukcemi k zastavení činnosti.6)

19. září 1968 odeslal předseda přípravného výboru klubu Karel Nigrín ministru vnitra Pelnářovi dopis, ve kterém ho informoval o ukončení činnosti klubu a o vypořádání veškerých jeho závazků. Zbylé finanční prostředky klubu byly převedeny na konto fondu republiky. V dopise ministrovi Nigrín vyjádřil i několik dalších myšlenek, znovu zdůraznil, že klub se od počátku deklaroval jako nepolitická organizace, jisté kontroverzní výroky, které občas padly na veřejných shromážděních klubu, byly způsobeny naprosto volným přístupem na tyto schůze a pořadatelé se od nich distancovali. Závěrem vyjádřil Karel Nigrín naději, že rehabilitace budou provedeny v původně stanoveném rozsahu, ke kterému klub ještě stačil vyjádřit kladné stanovisko.7)

Klub 231 se tedy pro členy stal minulostí, nikoliv ale pro komunistické propagandisty. Značka „K 231“ na ně působila jako rudý hadr na býka a klub se stal symbolem antisocialistické kontrarevoluční organizace, o které byla zmínka v každém pojednání o „krizovém vývoji“ roku 1968. K 231 zaujal také klíčové místo v propagandě bratrských socialistických států po srpnu 1968, kdy se snažily ospravedlnit okupaci Československa líčením hrozeb údajné kontrarevoluce. Okupační vojska začala na našem území distribuovat časopis Zprávy a z území NDR začala vysílat rozhlasová stanice Vltava, jejíž lámaná čeština připomínala první dny protektorátu.

Československý tisk publikoval výtahy ze zahraničních novin, nejostřejší útoky byly z východoněmeckého a sovětského tisku. Moskevská Pravda 22. srpna 1968 psala o K 231 jako o „otevřeně kontrarevoluční organizaci“ v jejímž čele stál „starý fašista Brodský, buržoazní generál Paleček a agenti imperialistických rozvědek“.8) Zahraniční socialistický tisk požadoval „úplné demaskování pravicových sil“, informoval o „tajných skladech zbraní“ a o „ilegálních rozhlasových stanicích, které pod své černé prapory organizují nejrůznější živly“.9) Na zprávu o zastavení činnosti K 231 a KAN reagoval např. zpravodaj východoněmecké agentury ADN polemicky s tím, že v důvodech pro zastavení činnosti se ministerstvo vnitra dostatečně nezmínilo o „kontrarevolučních machinacích obou klubů ani neohlásilo rozhodný postup proti jejich podzemní činnosti“.10)

Deníky Práce a Rudé právo uveřejnily zprávu sovětské agentury TASS z 2. října 1968, která nám ukazuje absurditu propagandy, kterou během celého roku 1968 vyvíjely státy „socialistického tábora“. Ve zprávě se hovořilo o tom, že Klub 231 v ilegalitě zvolil nové vedení v čele s jakýmsi dr. Nigrínem, že prostřednictvím tajemníka klubu Brodského udržuje spojení s imperialistickými rozvědkami, a že členové této ilegální organizace zakládají teroristické skupiny, které mají za jistých okolností přejít od morálního k „ozbrojenému bílému teroru“.11) Na tuto absurdní zprávu ještě reagoval i bývalý předseda klubu Nigrín, který se jinak stáhl do ústraní, a ještě tentýž den zaslal dopis Generální prokuratuře v Praze s upozorněním, že zpráva je naprosto vymyšlená a patří do „kategorie zpráv zlomyslně šířených v našem státě.12)

Klub 231 se po srpnu 1968 stal také předmětem intenzivního zájmu Státní bezpečnosti, která začala vyšetřovat jak jeho působení v minulosti, tak údajnou současnou ilegální činnost bývalých členů. 26. září 1968 byla ministru Pelnářovi předložena zpráva o činnosti některých funkcionářů a členů K 231 z poznatků za období od 21.8. do 24.9. 1968. Zpráva informovala o posledních schůzích přípravného výboru K 231 koncem srpna a počátkem září, které projednávaly otázku likvidace dokumentačního materiálu a otázku případné emigrace členů K 231. PÚV K 231 doporučil odchody do zahraničí na platný cestovní pas a zároveň vyzval přítomné, aby v zahraničí nevystupovali jménem K 231. Proto podle zprávy StB mezi vedoucími představiteli K 231 vyvolal jisté rozladění postup bývalého tajemníka Jaroslava Brodského, který v emigraci poskytl v Rakousku rozhovor pro britskou televizi, ve kterém oznámil úmysl pokračovat v činnosti ve Švýcarsku. Ve zprávě se dále hovořilo o konspirační činnosti některých bývalých členů K 231.13)

Klub se po emigraci několika svých předních členů ještě před konečným zánikem ocitl v obtížné situaci. Aby se vyhnul případnému útoku zaslal přípravný výbor 12. září 1968 dopis Alexanderu Dubčekovi, ve kterém se distancoval od aktivit svého bývalého tajemníka Jaroslava Brodského, který nebyl zmocněn, aby v zahraničí vystupoval jménem K 231.14)

Další zpráva StB z poznatků za období od 14. do 20. listopadu 1968 podává přehled o emigrantech z řad vedení K 231. Z členů bývalého ústředního výboru K 231 emigrovalo podle této zprávy 9 osob.15)

Státní bezpečnost se také snažila vypracovat souhrnnou informaci o činnosti K 231 za celé období roku 1968. Prvním pokusem byla „Zpráva o Klubu 231“ z 20. listopadu 1968.16) Nepřinášela příliš nového, jedná se v podstatě o souhrn údajů z informačního materiálu pro květnové plénum ÚV KSČ 1968, ze zprávy kontrarozvědky o bezpečnostní situaci ze 16. července 1968 a z již zmiňovaných zpráv o činnosti K 231 po srpnu 1968. Ve zprávě samotné je konstatováno, že výsledky „operativní kontroly Klubu“ jsou neúplné a omezené vzhledem k tomu, že do srpna 1968 „neměla StB možnosti potřebné operativní aktivity“.17) V závěru zprávy je zdůrazněno, že členové K 231 přešli na protisocialistické pozice a uplatňovali mocenské aspirace, svědčí o tom jejich „úsilí o likvidaci KSČ, o zrušení Lidových milicí, Státní bezpečnosti a snahy o proniknutí do čs. ozbrojených sil.“ Značná část K 231 podle zprávy pokračuje v ilegální činnosti a proto je doporučeno „všemi operativními prostředky zajistit a trvale kontrolovat protizákonnou činnost K 231“.18)

„Rozpracována“ byla i činnost K 231 na krajské úrovni a 14. března 1969 vznikla „Zpráva o činnosti K 231“, která informovala zejména o působení klubu a jeho funkcionářů v severomoravském kraji.19) 17. března 1969 následovala další analogická „Zpráva o činnosti K 231 v Jihočeském kraji“.20) Celkovým výsledkem šetření byla třicetistránková „Informace o činnosti Klubu 231“ ze 4. ledna 1970. Tato zpráva je poměrně podrobná a je z ní zřejmé, že vychází hlavně ze zápisů schůzí PÚV K 231, které jsou ve zprávě obsáhle citovány a z některých dalších dokumentů klubu. I přes značné množství materiálu ze kterého bezpečnost čerpala, je ale i v této zprávě několik nesmyslů. Např. ustavující shromáždění z 31. března 1968 je zaměněno za sjezd, který se měl konat 24. května 1968, ale byl vládou zakázán. Ve zprávě se uvádí, že se sjezd konal a K 231 tak nerespektoval pokyn vlády.21) Na konci zprávy je uvedeno, že bude sloužit pro další rozpracování „nepřátelských osob z řad K 231“.22) Informace z těchto zpráv StB byly využity během roku 1969 k diskreditační kampani ve stranickém tisku - v Tribuně a Rudém právu.

Jak vyplývá ze všech zpráv StB, vedení K 231 se podařilo řadu materiálů zničit, zejména členské přihlášky. Materiály dokumentační komise klubu se podařilo vyvézt do zahraničí a Ota Rambousek s Ladislavem Gruberem z nich sestavili „Zprávu Dokumentační komise K 231“, která poprvé vyšla v roce 1973 v Belgii a podruhé už bez vynechaných jmen a dat v roce 1995 v USA.23) Ve Zprávě byly zveřejněny některé materiály, které podle autorů v roce 1968 K 231 odmítl uveřejnit, aby „v napjaté době nepobuřovaly veřejnost“.24)

© 1999 Vojtěch Šír
sir.vojtechseznam.cz


Druhá světová válka
World War 2 Color Photo