Klub 231

II. Obrat v postoji KSČ ke K 231 v květnu 1968

Měsíce duben a květen roku 1968 byly vrcholem činnosti K 231, který se rychle ustavoval ve všech okresech republiky. Tato aktivita zároveň ale vzbuzovala odpor ve vedení KSČ. Existovaly úvahy, že KAN, K 231 a obnovující se sociální demokracie by se mohly stát zárodkem jednotné opoziční strany.1) Vedení KSČ ale samozřejmě nemělo zájem, dělit se s někým o svůj mocenský monopol. V květnu se tak rozběhla kampaň, která měla K 231 zdiskreditovat.

Vedení KSČ se rozdělilo na několik bloků. Probuzení občanského hnutí chápali jako nebezpečné nejen bývalí novotnovci jako Jozef Lenárt nebo Antonín Kapek, ale k nim se nyní přidali i neokonzervativci Vasil Biľak, Drahomír Kolder, Emil Rigo, Alois Indra a Oldřich Švestka (šéfredaktor Rudého práva). Někde uprostřed stáli Josef Smrkovský, Oldřich Černík, Alexander Dubček a Zdeněk Mlynář. Progresivní reformní skupina tvořená Františkem Krieglem, Václavem Slavíkem a Čestmírem Císařem byla v menšině. Při schvalování akčního programu strany se všichni členové předsednictva ÚV KSČ shodli, že opoziční politické strany by vznikat neměly a odmítli i obnovu sociální demokracie.2)

Do událostí v Československu navíc začaly zasahovat i vnější vlivy, které se staly důležitým faktorem posilujícím konzervativní část vedení KSČ. 23. března se československá delegace stala terčem tvrdé kritiky na poradě Varšavské smlouvy v Drážďanech. Nejostřeji zde vystupovali W. Gomulka a W. Ulbricht. Dubček po návratu z Drážďan pro ČTK pouze oznámil, že na schůzce byla vyjádřeny obavy, aby demokratizační proces nezneužily antisocialistické síly.3) Zahraniční kritika povzbudila konzervativní blok ve vedení KSČ, který na zasedání předsednictva ÚV KSČ ve dnech 25. března až 1. dubna, kdy se schvaloval akční program, ostře kritizoval zejména činnost sdělovacích prostředků.4)

Během dubna vzrůstal zájem veřejnosti o problém rehabilitací. Sdělovací prostředky přinášely řadu svědectví o týrání vězňů, o inscenovaných procesech apod. Klub 231 se netajil tím, že jedním z jeho záměrů je shromažďovat svědectví o zločinech a informovat o nich veřejnost. Členům klubu byly rozesílány dotazníky, které měly být využity pro činnost dokumentační komise klubu, jejíž výsledky měly být dány k dispozici jak vyšetřovatelům, tak veřejnosti.5) Tím se cítili ohroženi konzervativci ve straně i v bezpečnosti, protože zde stále bylo mnoho lidí odpovědných za nezákonnosti uplynulých let. Státní bezpečnost fungovala stále stejným způsobem a středem její pozornosti se stal i K 231, a to bez vědomí proreformního ministra vnitra Pavla, který měl snahu o vyšetření nezákonností a připravoval i celkovou reformu bezpečnostního aparátu.6)

Dalším posílením konzervativců se stala stala návštěva delegace předsednictva ÚV KSČ v Moskvě ve dnech 4.-5. května. Brežněv na této schůzce ostře kritizoval vývoj v Československu a za jednu z kontrarevolučních organizací označil i K 231. Projevil ale nepříliš dobrou informovanost, když prohlásil, že „pověstný K 231“ založili „sociální demokraté, kteří prohlašují, že v příštích měsících bude mít 80 tisíc členů a stane se opoziční stranou.7) Ve vedení K 231 přitom nebyli žádní sociální demokraté a s pokusy o obnovení sociální demokracie neměl K 231 nic společného.

8. května v Moskvě proběhla porada „pětky“, kde Brežněv informoval o situaci v Československu. Opět hovořil o tom, že na stranu útočí „všelijaké kluby“, že v zemi začal působit Klub 231 v jehož čele stojí „bývalí sociální demokraté“.8) Informoval i o „skandálním“ průběhu oslav 1. máje v Praze. Dubček ve svých pamětech vzpomínal, jak byl „upřímně dojat“, když kolem tribuny se stranickými funkcionáři v průvodu prošli členové „Asociace bývalých politických vězňů (K 231) s hesly vyjadřujícími podporu naší politice“.9) Brežněv stejnou událost popisoval představitelům „pětky“ s naprostým opovržením:

Jak vypadaly jejich prvomájové oslavy? ... Ani jedno heslo na počest KSČ. Pak jde Klub 231 a nese zase svá hesla. A všichni ho pozdravují. ... Z tribun jim tleskali a komentátor oznámil celému světu: Dubček se usmívá a zdraví účastníky oslav.10)

Po návratu z Moskvy se 7.-8. května konala společná schůze předsednictva a sekretariátu ÚV KSČ, která měla zhodnotit výsledky krajských konferencí strany (ty proběhly v dubnu) a vytyčit další postup strany po kritice, které bylo její vedení vystaveno v Moskvě. Na schůzi se hovořilo i o dalším postupu vůči K 231. Drahomír Kolder prohlásil, že se rýsuje několik jasně opozičních skupin, mezi nimi je i K 231.11) Podle Dubčeka by měl K 231 ukončit svoji činnost vydáním rehabilitačního zákona.12) Josef Špaček doporučil v případě, že K 231 svou činnost po vydání zákona neukončí, postupné pronikání komunistů, kteří byli také postižení na základě zákona na ochranu republiky, do klubu, kde by postupně převzali vedení a tak ho neutralizovali.13) Zdeněk Mlynář ke K 231 stručně konstatoval: „To je věc, která musí tiše zaniknout.14)

O čtyři dny později 12.a 13. května proběhla v Praze celostátní porada vedoucích tajemníků krajských a okresních výborů KSČ zcela v režii posíleného konzervativního křídla. Na poradě byla ostře kritizována situace ve státě. V postoji k potenciálním opozičním elementům se i pod dojmem kritiky z Moskvy sjednotilo celé vedení strany. Tajemník ÚV KSČ Alois Indra pro poradu vypracoval velmi kritickou zprávu o politické situaci v zemi. Velké kritice v ní byl podroben K 231, na jehož schůzích dochází k „urážení strany“ a byly v ní uvedeny některé zkreslené citáty z okresních ustavujících schůzí klubu. „Lze předpokládat“, psalo se ve zprávě, „že do K 231 se hlásí všichni, kteří byli podle tohoto paragrafu postiženi, tj. i bývalí kulaci, lichváři, šmelináři apod.“.15)

Alexander Dubček na poradě ve svém úvodním projevu poukázal na kladné výsledky, kterých strana od ledna dosáhla, ale zároveň dodal, že

na politickou scénu začínají vstupovat pravicové opoziční síly s různým stupněm protikomunistického a protisocialistického zaměření. ... vznikají požadavky vytvořit opoziční stranu mimo Národní frontu a sjednotit v ní všechny nekomunisty proti komunistům. ... K tomu nemůžeme nadále mlčet. ... Antikomunistické tendence se dnes drží stále v určitých mezích. Jejich nositelé se zaříkávají, že podporují obrodný proces, postupují tak, aby nevyvolali otevřený mocenský konflikt s naší stranou. ... Kdyby vznikla situace pro tyto síly příznivější, přejdou proti nám do otevřené ofenzívy“.16)

Také ostatní účastníci schůzky vystupovali velmi kriticky ke sdělovacím prostředkům a formující se opozici. Ostře kritizován řadou řečníků byl i ministr vnitra Pavel za oslabování pozice Bezpečnosti. Bohumil Šimon z městského výboru KSČ v Praze se zmínil o hrozbě ze strany K 231 a KANu. L. Karda z KV KSČ v Plzni upozornil, že hlavním iniciátorem činnosti K 231 v západočeském kraji je člověk právem potrestaný za špionáž. L. Vyčítal z OV KSČ v Pardubicích zase upozornil, že „organizátory antisocialistických klubů jsou někdy i členové strany“. Citoval i některé výroky z ustavující schůze K 231 v Pardubicích. Na poradě promluvil i Zdeněk Mlynář, který zde pronesl svůj známý výrok, později citovaný komunistickou propagandou:

K 231 je jev, který z hlediska dokonalosti demokracie nemá ani britská královna, protože je to spolek lidí zčásti právoplatně odsouzených, kteří sami sebe prohlásili za odsouzené neprávoplatně.

Na závěr porady měl slovo opět Alexander Dubček podle kterého porada splnila svůj cíl a jednoznačné hodnocení současné situace, které zde zaznělo, pomůže předsednictvu ÚV KSČ v přípravě květnového pléna ústředního výboru. Znovu upozornil na reálné nebezpečí nástupu pravicových sil a zmínil i negativní činnost sdělovacích prostředků. Stenografický záznam z porady byl označen za přísně tajný a žádný z příspěvků nebyl v tisku uveřejněn.17)

Na schůzi předsednictva ÚV KSČ 14. května 1968 byl zhodnocen výsledek porady okresních a krajských tajemníků a „předsednictvo se rozhodlo zařadit nejzávažnější návrhy a náměty z porady do svého pracovního plánu“. Zároveň se předsednictvo zabývalo prací redakce Rudého práva. Šéfredaktorovi Oldřichu Švestkovi byla vyjádřena důvěra, ale zároveň bylo konstatováno, že deník musí pohotověji reagovat na denní události a vystupovat „proti pokusům opozičních protisocialistických sil“.18) To se mělo brzy projevit v sérii článků zaměřených na diskreditaci K 231.

27. května 1968 se konala schůze předsednictva ÚV KSČ na které se projednával návrh referátu Alexandera Dubčeka pro květnové plénum ÚV KSČ. V projevu se měl Dubček vyjádřit i k současné aktivitě „pravicových sil“. Jan Piller na schůzi doporučil pokusit se v referátu „trochu rozložit K 231“ apelem na „všechny poctivé lidi“, aby své případné poznatky k rehabilitacím předávali raději rehabilitačním komisím při centrálním orgánech. A naproti tomu poukázat na

živly, které chtějí vše rozbíjet. Možná, že by se nám podařilo tuto organizaci ochromit a všechny poctivé lidi izolovat od lidí, kteří si tam hrají na jejich reprezentanty a přitom reprezentanty nikdy být nemohou, poněvadž jsou to lidé nedobří.19)

Další z řečníků Josef Špaček podpořil urychlené ustavení rehabilitačních komisí u státních orgánů a tím faktické překrytí činnosti K 231. Podle jeho informací dochází v K 231 k prudké diferenciaci, které bychom měli napomoci a tím oddělit skutečné postižené od „těch gaunerů v pravém slova smyslu.20)

Očekávané květnové plénum ÚV KSČ se konalo od 29. května do 1. června 1968. Proběhlo v duchu kritiky sdělovacích prostředků a pravicových sil. Útvar svodných informací, plánu a řízení ÚV KSČ vedený Janem Kašparem vypracoval pro účastníky pléna „Informaci o některých poznatcích v činnosti K 231“, která byla označena jako „Tajná“.21) V materiálu byl K 231 velmi kriticky charakterizován, stejně jako jeho přední představitelé. Tajemník klubu Jaroslav Brodský byl označen za bývalého fašistu, další členové PÚV K 231 Rambousek, Čech, Roubík a Procházka byli označeni za „agenty americké zpravodajské služby“, jeden z mluvčích klubu Václav Paleček prý „jedná pod vlivem britského velvyslance Barkera“. Ve stejném stylu byly v materiálu uvedeny vytržené a zkreslené citace ze schůzí klubu v jednotlivých okresech. Celkově materiál podával velmi temný obraz organizace, která se chystá převzít moc ve státě a likvidovat komunisty. Tato „svodka“ se stala hlavním informačním zdrojem o činnosti K 231 pro většinu komunistů a vycházely z ní i pozdější zprávy StB a diskreditační články v novinách v následujícím období. I Vasil Biľak ve svých pamětech při popisu K 231 uvádí téměř přesné citace z této „svodky“.22)

Dubček ve svém úvodním referátu na plénu informoval o „aktivizaci zbytků poražených buržoazních tříd“, které se pokoušejí vytvořit si

legální základnu pro svou činnost v některých organizacích, které nyní živelně vznikají, zejména v K 231, kde působí i lidé právem odsouzení pro protistátní činnost.23)

Stejně K 231 charakterizovali i další diskutující, Biľak citovali některé zkreslené výroky.24) V závěrečné jednomyslně přijaté rezoluci pléna se hovořilo o „ne vždy zdravém vývoji společenských organizací (např. vznik organizací jako Klub 231)“.25) V rezoluci nebyla sice schválena teze o akutním nebezpečí kontrarevoluce, ale strana varovala před případným „avanturistickým pokusem“ o nástup protisocialistických sil. Většina kritických příspěvků z diskuze i části Dubčekova referátu, které přímo útočily na K 231 a další organizace, byly před veřejností utajeny.

Vedení K 231 si bylo vědomo značného ochlazení postoje vedení strany k jejich organizaci a proto pro květnové plénum ÚV KSČ připravilo dokument, ve kterém vysvětlovalo stanoviska a postoje klubu. Tento dokument byl ale účastníkům pléna zatajen a ti tak byli odkázáni pouze na zmíněnou značně neobjektivní „svodku“. V uvádějícím dopise Alexanderu Dubčekovi předseda klubu Nigrín a tajemník Brodský píší, že několikrát usilovali o osobní setkání, které ale nevyšlo, proto posílají alespoň dokument o postoji K 231 k obrodnému procesu.26) V dokumentu se PÚV K 231 účastníků pléna táže

zda opravdu věříte, že bychom chtěli v době tak vážné ohrozit svoji svobodu v tom smyslu a hodnotě, jaké má pro bývalé vězně - protistátním vystoupením, jež by mohlo mít nedozírné následky pro všechen náš lid, ale především pochopitelně pro nás samotné? Zároveň se ptáme zda opravdu věříte, že zamýšlíme vytvořit opoziční stranu, prostě vůbec politickou stranu z našeho nesourodého členstva, zahrnujícího socialistické dělníky i katolické preláty, mladé intelektuály i maloměstské řemeslníky, uvědomělé odbojáře a vedle nich rolníky, kteří dokázali stejně málo porozumět předpisům, jež měli dodržovat, jako zákonům, podle kterých byli odsuzováni?“.27)

V materiálu bylo dále zdůrazněno, že K 231 není politickou organizací a po zajištění a provedení rehabilitací se rozejde. Byla zde také vyjádřena plná podpora současnému obrodnému procesu. Tento dokument se ale účastníkům pléna do rukou nedostal.

S obratem v postoji KSČ ke K 231 se zároveň se komplikovalo jednání o schválení stanov klubu. Ještě počátkem května informoval ministr vnitra Pavel Dubčeka, že návrh stanov K 231 byl rozeslán k posouzení ministerstvu spravedlnosti, ÚV Národní fronty a Svazu protifašistických bojovníků (SPB) a po projednání připomínek hodlá ministerstvo k návrhu stanov zaujmout kladné stanovisko. K dopisu byl připojena příloha - „Informace o Sdružení bývalých politických vězňů K 231“, která stručně informovala o vzniku a stanovách klubu. Jako poněkud problémový bod stanov byla v tomto materiálu zmíněna ta okolnost, že členem klubu se může stát každý odsouzený podle zákona č. 231/48 a tedy „bez rozdílu zda se tak stalo právem či neprávem“.28)

Celkově ale schválení stanov K 231 vypadalo velmi nadějně. Obrat nastal 13. května 1968, kdy Alexander Dubček zaslal dopis předsedovi vlády Oldřichu Černíkovi, ve kterém ho prosí, aby s ministrem Pavlem projednal další postup a posílá mu třístránkový materiál „Otázky souvisící s žádostí o povolení K 231 jako společenské organizace“. V tomto dokumentu se hovoří o tom, že ministerstvo vnitra hodlá návrhu na schválení stanov vyhovět, ale přitom zatím ještě neuvedlo všechny okolnosti, které by dovolovaly jednoznačný závěr, že schválení stanov „odpovídá společenským zájmům“.29) Jako problémové okruhy byly zmíněny zejména skutečnosti, že ne všechny osoby byly odsouzeny neprávem a už existují i jiné organizace, které by se mohly ujmout zájmů postižených jako SPB a ROH. Doporučeno je také, aby bezpečnostní a justiční orgány byly iniciativnější a nevznikal tak ve veřejnosti dojem, že mezi odsouzenými nebyli pachatelé závažné trestné činnosti.30)

Předseda vlády Černík si pro osobní informaci nechal od právního odboru předsednictva vlády 14. května 1968 vypracovat „Záznam ke K 231“. Tento poměrně kritický „záznam“ informuje, že ve vedení klubu jsou bývalí národní socialisté, které „lze charakterizovat jako antikomunisty“. Záznam doporučuje „vytvořit aktiv pracovníků, který by vedl akci za získání politického vlivu na členy K 231, tím, že by v rámci SPB byla zajištěna v plné míře podpora jejich právních a sociálních nároků“ a tím by byl K 231 vyřazen ze hry.31)

Jednání o schválení stanov tak v květnu ustrnulo na mrtvém bodě. Ve stranických orgánech převládl názor, že K 231 by stejně po schválení rehabilitačního zákona, který vláda projednávala 22. května 1968, měl zaniknout a zájmy rehabilitovaných by měl zastupovat SPB.

To komplikovalo činnost klubu, která před schválením stanov byla mimo legální rámec. 9. května 1968 klub rozeslal pozvánky na I. celostátní konferenci K 231, která se měla konat 24. května na Slovanském ostrově.32) Po upozornění z ministerstva vnitra, že před schválením stanov není možné vyvíjet jinou čínnost, než takovou, která směřuje k přípravě pro ustavení klubu, byl klub nucen připravovaný sjezd odvolat.

Květnový obrat v postoji strany ke K 231 se od konce května projevil i na stránkách stranického tiskového orgánu Rudého práva a na stránkách tisku se rozhořela ostrá polemika o smysl činnosti klubu.

© 1999 Vojtěch Šír
sir.vojtechseznam.cz


Druhá světová válka
World War 2 Color Photo